Abych Vás nenudil celým svým životopisem, tak jen krátce 🙂

Jmenuji se Pavel Michalica narozený v květnu 1977 a jsem certifikovaný instruktor CRI®, CRFI® A CRWI® pro výuku olejomalby metodou Boba Rosse, vyškolený americkými instruktory firmy Bob Ross ®. Alespoň tímto jsem začínal v roce 2011, v současnosti již kombinuji a rozvíjím svou dovednost svou hlavou a svou cestou ...

Ale než jsem se k malování dostal, za což děkuji svojí manželce Věrce, vyučil jsem se jako strojní mechanik - opravář pro stroje a zařízení, jednoduše zámečník. Po vyučení jsem pracoval ve Sklárnách Kavalier v Sázavě ve vývojové dílně. Pak přišla vojna a po ní mnoho let hledání té správné práce. Vyzkoušel jsem dealeřinu, finanční poradenství, pojišťovnictví, ale nebylo to ono. Věrka je vyučená sklofoukačka pro technické sklo, tak jsme spolu začali dělat zakázky pro menší firmy, ale protože práce bohužel ubývalo , začali jsme dělat keramiku na základních a mateřských školách. Také vyrábíme medaile nejen pro Prvňáčky.  Keramiku s dětmi děláme stále a baví nás to, ale když už umíme učit keramiku "krok za krokem ", protože ve školce to jinak nejde, proč neučit touto metodou také něco jiného.
Přiznám se, že nejsem tak kreativní jako moje manželka a většinu skvělých nápadů má na kontě právě ona. Teď s postupem času už vím, že když mě s sebou brala na náš první kurz olejomalby, že to měla tak trochu promyšlené dopředu. Zkrátka , malování se mi zalíbilo, absolvoval jsem potřebné kurzy v Německu a získal oprávnění vyučovat olejomalbu metodou Bob Ross. Nyní už mohu tuto skvělou a jednoduchou techniku učit i další lidi jako jsem byl já sám, to znamená ty kteří třeba umí namalovat jen tužkou prasátko a vůbec si nevěří, že by mohli někdy malovat 🙂

Techniku "mokrá do mokré" jsem začal studovat v roce 2011 v Berlíně v ateliéru Angeliky Weille pod vedením přímých nástupců a přátel věhlasného a světoznámého malíře Boba Rosse. Byl to můj vůbec první a intenzívní kurz malování, protože do té doby jsem se zúčastnil v Čechách pouze jednoho. Byl však pro mě natolik inspirující, že jsem se pustil do tvorby, která pro mě byla do té doby více než neznámá ...

Studování malby krajinek bylo pro mě velice zábavné a to nejen proto, že jsem byl múzou nepolíbený, ale také proto, že výuka probíhala v angličtině s překladem do němčiny a já ani jedním z těchto jazyků příliš "nevládl". Popravdě jsem tenkrát rozuměl asi jen 20% z toho co vysvětlovali a tak jsem mezi ostatními (asi dvaceti) nováčky opravdu vynikal 🙂 Spoléhal jsem však na svou vlastní hlavu a dá se říci, že jsem se jako technik, zaměřil na technickou stránku malby a takzvaně odkoukal jak se co dělá. Už díky tomu, že jsem se více zaměřil na co se dívat, než se snažit plně porozumět, jsem byl na konci kurzu jedním z nejlépe malujících nováčků ... A jak jsem již zmínil výše, nic z toho by se nestalo nebýt mé životní lásky a spřízněné duši Věrky, protože mi byla velkou oporou v mých "uměleckých" začátcích a jen díky ní nyní malování vyučuji stejné "nemalíře" a "netalentované" jakým jsem byl i já sám. A právě proto patří velké díky právě její krásné a nezdolné povaze a osobnosti.

Věrko, děkuji.

PS: A teď už také víte, proč je tato stránka o nás a ne jen o mě 🙂

Chcete malovat v klidu domova,

a v době kterou si určíte sami?